A D A E7 A D A E7 A
1) Kůň bílý pádí vlaků vstříc.
E7 H7 E
Já nastavuji větru líc.
D E F#mi
Tvůj kůň se žene blíž a blíž.
D A E7 A D H E7
Jen chvíli už mě uvidíš.
2) Zas na rtech cítím slaný žár.
I chuť tvé touhy, vzdechů pár.
A známá píseň zavane
sem, skrze vlasy zcuchané.
3) To loňské léto, moře, jas.
A modré světlo zpod tvých řas.
Zlé ruce láskou zjemnělé
mě pořád pálí po těle.
4) Když slunce zhasne zbývá dým.
A racek s křídlem zlomeným.
Co loď tvou dlouho provázel.
A křičel, když jsi odcházel.
5) Kůň bílý cval svůj otáčí.
Však stovkám koní nestačí.
To přece kdekdo z města ví.
Že tenhle vlak tu nestaví.
6) Tak odpusť mi můj telegram.
Zas ty teď budeš víc než sám.
V tvé hlavě vzňal se plamínek
sletoval drát vzpomínek.
7) Kůň bílý mizí v stopách mých.
Jak letní víno, letní hřích.
Snad váháš nad tím - co já vím.
Že srdcem tvým jen projíždím.