Jednou, když padala noc
na jejich těla odkrytá,
někdo se kouknout byl
a všechny šaty jim vzal.
Když se pak probudili
v hotelu z chvojí zeleném,
do noci svítili,
měsíc je neoblíkal.
Víš, co se má stát, to se stane,
z ráje déšť je ven hnal,
to víš, nečetli osudy z dlaně,
zázrak se nekonal.
Ulice ožily hned,
když se tam vedli bez šatů,
kleteb a návrhů,
že bys je nespočítal.
Zákon na ochranu všech,
jak srnky plachých milenců
neplatí dávno už,
uličkou hanby jdem' dál.
Víš, co se má stát, to se stane...
Víš, co se má stát, to se stane...
Víš, co se má stát, to se stane...
Víš, co se má stát, to se stane...