G D7
Chladná je tvoje tvář jak v kámen vyrytá
G
a bílá, jak růže ve stínu ukrytá.
D7
Sejdi z hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu skal,
G
sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout dál.
Jsi kytka bílá, jak pod kamenem zrána vykvetlá,
a chladná, jak padlý sníh je ruka tvá.
Když slunce zář se večer schová za zelenou stráň,
pak zčervenáš, až sevřu tvoji dlaň.
Bí1á už je jen kytka, co ted v klopě mám,
a chladný už jen plný vína džbán.
Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty zvou,
a chlad tvých dlaní už zůstal vidinou.